Za pár dní po odběru jsem už s kamarády lezl ferraty na Dachsteinu.
V dubnu letošního roku odstartovala kampaň v řadách hasičů, která má jediný cíl – rozšířit Český národní registr dárců kostní dřeně (ČNRDD).
Díky této kampani se mezi hasiče dostanou informace o tom, co znamená být součástí registru, jak a kde se do něj mohou zapsat, až po informace, co se stane, pokud budou vybráni. Celou kampaň doprovází oficiální plakát, který je vytvořen tak, aby upoutal pozornost a vzbudil zájem o tuto problematiku.
A proč se kampaň zaměřuje právě na hasiče?
„Hasiče jsme oslovili koncem roku s žádostí o to, aby se zapojili do kampaně, protože většina přesně splňuje kritéria pro vstup do registru. Jsou mladí, zdraví, a hlavně kdykoli připraveni nezištně pomoci cizímu člověku“ říká MUDr. Jana Navrátilová z Českého národního registru dárců dřeně.
Navíc mezi hasiči již najdeme ty, kteří pomohli a kostní dřeň darovali. Jedním z nich je i pprap. Josef Fiala, který daroval kostní dřeň pro českého pacienta v září roku 2011.
Podělil se s námi o své zkušenosti, pocity, ale i obavy, které měl.
1. Jak jste se o registru dárců kostní dřeně dozvěděl?
Je to už pár let, ale jestli si dobře pamatuji, tak jsem se o registru dozvěděl z letáku na transfúzní stanici, kam chodím pravidelně dávat krev.
2. Proč jste se rozhodl do registru vstoupit? Co bylo hlavním motivem?
Hlavním motivem bylo zvýšit šanci nemocných na úspěšné nalezení dárce tím, že se připojím k dalším tisícům lidem, kteří již v registru jsou.
3. Jak dlouho jste již v registru zapsán?
Nevím to přesně, ale domnívám se, že v registru jsem někdy od roku 2004.
4. Zjišťoval jste si před vstupem do registru nějaké bližší informace? Pokud ano, co Vás zajímalo nejvíc?
Před vstupem do registru jsem si zjišťoval pouze metody případného odběru kostní dřeně.
5. Když jste byl na odběrech, myslel jste na to, že telefon může jednou zazvonit právě u Vás?
Určitě, i když ta pravděpodobnost je velice malá, musí člověk počítat s tím, že ten telefon jednou zazvoní.
6. Co Vás jako první napadlo, když Vám opravdu zavolali?
V první chvíli jsem byl velice překvapen, že je o mně zájem, ale pak jsem si uvědomil, že je to něco jako výhra v loterii a šance dotáhnout pomoc nějakému konkrétnímu nemocnému do konce.
7. Jak na to reagovala Vaše rodina, blízcí? Neměli o Vás strach?
Manželka asi obavy zprvu měla, ale když jsme se dozvěděli, že samotný odběr nijak zásadně neovlivní zdravotní stav a tím pádem fungování rodiny, tak obavy přestala mít a podporovala mě.
8. Z čeho jste měl Vy sám největší obavy?
Jelikož se občas zúčastním závodů MTB a odběr se měl uskutečnit v cyklistické sezoně, tak jsem měl obavy pouze z dočasného výpadku v tréninku a v poklesu výkonnosti.
9. Jak odběr probíhal?
Jelikož se v mém případě jednalo o odběr krvetvorných buněk separací z krve, je potřeba asi pět dní před odběrem aplikovat růstový hormon, aby se buňky vyplavily do krevního oběhu.
10. Jak jste se bezprostředně poté cítil? Bolelo to,….?
Samotný odběr nebolí, probíhá na sále, kde je člověk připojený na přístroj, který separuje krvetvorné buňky. Krev obíhá dokola, vše trvá cca 4 - 5 hodin. Bolesti vznikají pouze odběrem po injekcích růstového hormonu, a to v oblasti zad a také má člověk pocit celkové únavy.
11. Děláte fyzicky náročnou práci, jste hasič, na jak dlouho Vás odběr „vyřadil“ z práce?
Odběr mě vyřadil na 3 směny z práce a za pár dní už jsem s kamarády lezl ferraty na Dachsteinu.
12. Hasiči mají nyní možnost se díky cílené kampani dozvědět o dárcovství mnohem více. Co byste Vy osobně vzkázal kolegovi, který ještě není úplně rozhodnutý, jestli se nechat do registru zapsat?
Naše práce je spojena s pomocí druhým lidem a zápis do registru je šance posunout tuto pomoc ještě dále bez nároku na odměnu, jen pro dobrý pocit a to rozhodně stojí zato.
