Ničivé povodně 10 let poté

Již ve středu 7. srpna 2002 postihly silné přívalové srážky krajinu na jihu země. Další vlna přívalových dešťů na sebe nenechala dlouho čekat. V neděli 11. srpna došlo na horním toku Vltavy k výraznému zvednutí hladiny a intenzivní srážky se postupně rozšířily na velké území České republiky.

 

Vzhledem k naléhavosti situace, která nadále gradovala, byl v pondělí 12. srpna 2002 vyhlášen vládou ČR nouzový stav pro území hlavního města Prahy, Středočeského, Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje a následující den i kraje Ústeckého.

 

Hladina Vltavy na limnigrafu v Praze – Chuchli přesáhla dne 12. srpna 2002 ve 12,00 hodin hladinu odpovídající 3. SPA (ohrožení) pro Prahu. Dne 14. srpna 2002 kulminovala na stavu 783 cm, což znamenalo překročení stavu ohrožení o 485 cm a pak stupňovitě klesala podle snižování odtoku z kaskády. Pod úroveň 3. SPA se dostala až v noci z neděle na pondělí 18. srpna 2002.

 

Průběh podvodně na Labi v úseku Mělník – Děčín se v podstatě odvíjel od postupu povodňové vlny z Vltavy. Postup byl ovlivněn velkými rozlivy zejména v oblasti Litoměřicka.  Labe v Mělníku kulminovalo dne 15. srpna mezi 13,00 a 16,00 hodinou. V Ústí nad Labem a v Děčíně dne 16. srpna 2002 v odpoledních a večerních hodinách.

 

Povodně v číslech:

 

· Postiženo bylo 10 krajů, 43 okresů, zatopeno 99 měst a obcí.

· Částečně voda poškodila 347 měst a obcí.

· Došlo k přelití hrází u 300 rybníků (z toho v 23 případech k protržení a v 84 případech k vážnému poškození hrází). 

· Povodně zasáhly významné chemické a průmyslové podniky, sklady chemikálií, sklady olejů a skládky odpadů, zničily celkem 124 čističek odpadních vod, což mělo za následek dlouhodobé znečištění vodních toků, zdrojů pitné vody a kontaminaci zaplavené půdy.  

· Škody dosáhly výše 75,1 miliard Kč. 

· Postupně bylo celkem nasazeno 24 179 hasičů (5 135 profesionálních a 19 044 dobrovolných).

· V rámci zahraniční pomoci působilo v exponovaných dnech na území ČR 214 záchranářů z 8 států

· Evakuováno bylo více jak 13 tisíc osob, z toho přibližně 11 tisíc tzv. samostatnou evakuací.

· Na následky povodní zemřelo 19 osob.   

· Při likvidaci následků povodní zemřel jeden dobrovolný hasič.

· Zraněno bylo 136 hasičů (z toho 62 příslušníků HZS ČR).

 

Následná analýza průběhu povodní potvrdila, že systém, který byl vytvořen po povodních v roce 1997, byl nastaven správně a funkčně. Zkušenosti z těchto povodní (1997) odstartovaly celou řadu následných změn.  Tehdy se jasně ukázalo, že je nezbytné přiřadit civilní ochranu do působnosti Ministerstva vnitra. Dále došlo k úpravě legislativy, která dala zrod i nově formovanému Hasičskému záchrannému sboru od 1. ledna 2001.

 

I díky těmto změnám, se Česká republika dokázala výborně poprat s povodněmi v roce 2002. Jednotný systém řízení záchranných a likvidačních prací se ukázal jako ideální a mnohé země z tohoto modelu vyšly a postupně ho zavedly, či zavádějí (např. Maďarsko, Belgie). Čeští experti na tuto problematiku jsou velmi ceněni v zahraničí a aktivně se účastní jednání pracovních skupin jak v rámci NATO, tak Evropské unie.

 

Vyhodnocení povodní 2002 dále poukázalo na to, že preventivní opatření pro ochranu před povodněmi jsou nejefektivnější formou ochrany. 

Na základě těchto zkušeností přistoupil Hasičský záchranný sbor ČR k různým činnostem v oblasti preventivě výchovné činnosti. 

· Zabezpečil přípravu starostů a dalších určených pracovníků obcí s rozšířenou působností. 

· Poskytuje odborné a metodické pomoci obecním úřadům a zaměstnavatelům při organizování a provádění školení právnických a fyzických osob v rámci preventivně výchovné činnosti k problematice mimořádných událostí (cestou HZS krajů).

· Připravil a prosadil začlenění tematiky ochrany člověka za mimořádných událostí do výuky základních a středních škol.

 

Toto je jen ilustrační výčet toho, co všechno bylo po povodních v roce 2002 realizováno a zlepšeno. To, že se nejednalo jen o zbytečné kroky, prokázaly povodně v roce 2006, které si již nevyžádaly žádné přímé oběti na životech.

 

V informaci o povodních v roce 2006, zpracované Ministerstvem vnitra – GŘ HZS ČR, bylo konstatováno, že Česká republika je připravena čelit velkým mimořádným událostem. Legislativa pro oblast řešení mimořádných událostí a pro krizové řízení je v zásadě správně pojata a všechny úrovně řízení ji umí používat. Zejména se projevila schopnost obcí samostatně řešit i velmi složité situace a zajišťovat evakuaci velkého množství obyvatel. Dostatečně fungující systém ochrany obyvatelstva zajistil, že oblasti zatopené vodou nebo jimž zatopení hrozilo, byly včas evakuovány a zachraňovat bylo nutné pouze osoby z některých zvláštních objektů (domov důchodců, kojenecký ústav apod.) nebo zcela nezodpovědné občany, kteří provozovali vodní sporty na rozvodněných řekách. Prokázalo se, že možnosti jednotlivých krajů v oblasti provádění záchranných a likvidačních prací jsou dostatečné a z centrálních sil a prostředků musely být nasazovány pouze některé speciální prostředky, jako jsou vrtulníky nebo síly a prostředky Armády ČR. Rozhodující složkou IZS byly opět jednotky HZS ČR a jednotky SDH obcí.

 

„Přirozené povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Povodně byly, jsou a budou. Ochrana před povodněmi nebude nikdy absolutní. Lze však částečně omezit povodňové kulminační průtoky, transformovat povodňovou vlnu a tím příznivěji ovlivnit časový průběh povodní, což umožňuje přijmout účinnější opatření pro záchranu životů a majetku. To jsou fakta, která musíme mít trvale na paměti, chceme-li reálně vytvářet předpoklady pro systematickou realizaci preventivních, technických, řídících, vzdělávacích, výchovných a dalších opatření na ochranu před vodním živlem.“ Říká plk. Ing. Ivan KoLeňák, ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení, MV - generálního ředitelství HZS ČR.